Jaké parametry jsou důležité při výběru běžeckých holí?
Když pomineme správnou délku a materiál, dají se hůlky na běžky konkurenčně srovnat například podle váhy, tuhosti, lomového zatížení, balančního bodu a švihové tíhy.
Pojďme si jednotlivé parametry vysvětlit.
Švihová tíha (kg/m2)
Švihová tíha popisuje, jak se hůl chová při švihu, tedy při pohybu dopředu a dozadu jako kyvadlo. Čím více hmotnosti je soustředěno ke špičce hole, tím více energie musí běžkař při odpichu vynaložit.
Švihová tíha se měří na samotném těle hole, bez rukojeti, poutka a talířku, aby bylo možné objektivně porovnat jednotlivé modely.
Čím nižší švihová tíha, tím lehčí a úspornější je práce s holí.
Balanční bod (mm)
Balanční bod udává místo na holi, kde je hůl v rovnováze. Měří se od špičky hole a vyjadřuje, jak je hmotnost rozložena po celé délce.
Měření probíhá bez rukojeti a talířku, při délce tubusu 1350 mm, aby bylo možné jednotlivé hole objektivně porovnat.
Čím je těžiště výše, tím lépe je hůl vyvážená a tím přirozeněji se s ní pracuje při švihu a odpichu.
Lomové zatížení (N)
Lomové zatížení udává odolnost hole vůči zlomení při působení vnější síly. Je to důležitý mechanický parametr, který napovídá, jak je hůl pevná a odolná v praxi.
Při testování se měří pevnost ve dvou různých místech tubusu. Na střed každé části je postupně vyvíjena síla, dokud nedojde k porušení materiálu. Obě naměřené hodnoty se následně zprůměrují a vznikne výsledná hodnota lomové pevnosti.
Čím vyšší je hodnota lomového zatížení, tím odolnější a trvanlivější hůl je.
Váha (g/m)
Hmotnost tubusu je jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují celkový výkon běžecké hole. Udává hmotnost samotného těla hole na jeden metr délky, bez rukojeti a talířku.
Použitý materiál má na tuto hodnotu zásadní vliv – například vyšší podíl karbonu obvykle znamená nižší hmotnost.
Čím nižší je hmotnost na metr, tím lehčí a dynamičtější hůl při jízdě působí.
Tuhost (mm)
Tuhost hole ovlivňuje, kolik energie z odpichu se skutečně přenese do pohybu vpřed. Čím je hůl tužší, tím méně energie se ztratí jejím prohnutím a tím efektivnější je odraz.
Tuhost se měří bez rukojeti a talířku. Na dvě různá místa tubusu (vždy přibližně uprostřed měřené části) je vyvinuta síla a sleduje se maximální průhyb. Obě hodnoty se následně zprůměrují a výsledkem je hodnota tuhosti.
Čím tužší tubus, tím přesnější přenos síly a dynamičtější odpich.



